Nové biomarkery dysfunkce transplantované ledviny

Transplantace ledviny představuje metodu volby léčby při nezvratném selhání ledvin. I když bylo dosaženo mnoha úspěchů, u velké části nemocných se vyvine progresivní dysfunkce štěpu nehledě na dostatečnou imunosupresi. Návrat do dialyzační léčby přitom trojnásobně zvyšuje riziko úmrtí těchto nemocných. Pokles funkce štěpů spolu s hypertenzí a proteinurií byl v minulosti nazýván chronickou nefropatií alloštěpu (CAN). Tento pojem již byl z Banffské klasifikace odstraněn, a to proto, že představuje konglomerát rozličných procesů vedoucích k poškození štěpů. Zatím neexistují možnosti, jak odhalit nemocné, u nichž se již vyvíjí strukturální změny, ale ještě se nevinula hypertenze, proteinurie a dysfunkce štěpu.

Proteomické metody představují možnost, jak detekovat nové biomarkery předpovídající vznik různých onemocnění včetně dysfunkce štěpu. Hmotnostní spektrometrie umožňuje najednou detekovat velké množství proteinů v tělesných tekutinách nebo tkáních. Metoda MALDI-MS (matrix-assisted laser desorption/ionisation time of flight mass spectrometry) umožňuje detekovat stovky peaků signálu, které jako celek odpovídají složení těla. V současnosti se tato metoda používá pro detekci nádorových buněk. Vyšetření moči se zdá být ideální metodou, jak popsat změny při různých renálních onemocněních. Cílem této studie bylo zjistit, zda lze predikovat nespecifické poškození typu IF/TA, chronické aktivní rejekce zprostředkované protilátkami ve dvou kontrolních skupinách – u zdravých jedinců a u nemocných se stabilní funkcí transplantované ledviny.

Vyšetřeno bylo 50 nemocných, 32 s dysfunkcí štěpu a 18 v kontrolní skupině (10 zdravých jedinců a osm nemocných se stabilní funkcí transplantované ledviny). Celkem 14 nemocných mělo nespecifickou intersticiální fibrózu/tubulární atrofii (IF/TA); nejdříve bylo vyšetřeno osm nemocných, dalších šest ve validačním souboru. Podobně 18 nemocných bylo vyšetřeno s chronickou aktivní rejekcí zprostředkovanou protilátkami, 10 nemocných bylo vyšetřeno při úvodní analýze a osm ve validačním souboru. Všichni nemocní měli zjištěno C4d pozitivní barvení v biopsii štěpu a u všech byly zjištěny protilátky proti antigenům dárce.

Autoři zjistili rozdíly mezi kontrolní skupinou a pacienty s dysfunkcí štěpu. Nemocní s dysfunkcí štěpů (IF/TA a chronická humorální rejekce) měli vysoké peaky clusterů ve třech oblastech hmotnostní spektrometrie, kdežto u obou kontrolních skupin nebyly tyto peaky prokázány. Metoda hierarchického clusterování 2 000 proteinů ukázala rozdělení pacientů do čtyř skupin podle odlišného biologického chování, které odpovídalo původnímu rozdělení nemocných do skupin. V několika případech však došlo k překrytu mezi nemocnými s IF/TA a humorální rejekcí a mezi oběma kontrolními skupinami.

Tyto výsledky tak odhalily odlišný proteom v moči mezi skupinami normálními a s dysfunkcí transplantované ledviny. Dalším cílem bylo odlišit nemocné s IF/TA od pacientů s chronickou humorální rejekcí. Autoři nalezli celkem 366 peaků, které byly významně zvýšeny u nemocných s humorální rejekcí. Autoři vyšetřili další nemocné ve validačním souboru a opět pozorovali rozdíly mezi skupinami. Z těchto 366 proteinů pak statistickými metodami identifikovali šest, které se stoprocentní jistotou odliší IF/TA od chronické humorální rejekce.