KDIGO 2024: Nová doporučení pro ANCA asociované vaskulitidy a lupusovou nefritidu
Souhrn
Revidovaná doporučení Kidney Disease: Improving Global Outcomes (KDIGO) pro léčbu glomerulárních onemocnění jsou nyní pro možnost rychlejší reakce na aktuální poznatky publikována po jednotlivých kapitolách. V tomto článku jsou v přehledu shrnuta a komentována doporučení KDIGO z roku 2024 pro ANCA asociované vaskulitidy a lupusovou nefritidu. U ANCA asociované vaskulitidy je v indukční terapii doporučen cyklofosfamid nebo rituximab (popř. jejich kombinace) spolu s kortikosteroidy (v redukované dávce) nebo avacopanem. U závažnějšího postižení ledvin nebo u krvácení do plic s hypoxemií je možno zvážit při-dání plazmaferézy. V udržovací terapii je využíván rituximab nebo azathioprin s kortikosteroidy. U proliferativní lupusové nefritidy třídy III a IV je doporučena terapie kortikosteroidy v kombinaci s jednou z následujících možností: s analogy kyseliny mykofenolové (mykofenolát mofetilem nebo mykofenolátem sodným, dále jen MPAA), s nízkodávkovaným cyklofosfamidem, s belimumabem spolu s MPAA nebo cyklofosfamidem, s inhibitory kalcineurinu spolu s MPAA. V udržovací terapii jsou na prvním místě MPAA, al-ternativy zahrnují azathioprin či pokračování v podávání belimumabu nebo inhibitorů kalcineurinu v kombinaci se standardní tera-pií. Všichni pacienti s lupusovou nefritidou by měli být léčeni hydroxychlorochinem a pozornost je třeba věnovat také běžným opat-řením pro snížení rizika rozvoje komplikací samotného onemocnění i podané terapie.
Úvod
Cílem nezávislé neziskové organizace KDIGO (Kidney Disease: Improving Global Outcomes) je vytvářet a implementovat do klinické praxe doporučení pro management a léčbu různých onemocnění ledvin v souladu s principy medicíny založené na důkazech.1 Poslední verze doporučení KDIGO pro léčbu glomerulárních onemocnění vyšla sice relativně nedávno (v roce 2021),2–4 ale díky rychlému vývoji poznatků jsou nyní revidovaná doporučení publikována po jednotlivých kapitolách, jejichž příprava nevyžaduje tolik času, a texty tak mohou pružněji reagovat na aktuální dění v dané oblasti.
Tento článek byl zpracován podle doporučení KDIGO publikovaných v roce 2024 a přináší základní přehled nejdůležitějších doporučených postupů u dvou sekundárních glomerulárních onemocnění, a to ANCA asociované vaskulitidy (resp. glomerulonefritidy)5,6 a lupusové nefritidy.7,8 Uveden bude vždy celkový souhrn a následně komentář se zdůrazněním nejdůležitějších změn, které nová doporučení přinesla.
Stejně jako v roce 2021 obsahuje dokument KDIGO kromě několika málo vlastních „doporučení“ („recommendations“) formulovaných na základě dostatečných dostupných důkazů, plynoucích obvykle z výsledků randomizovaných studií, také mnoho „praktických bodů“ („practice points“), jež jsou spíše radami expertů pro situace, kde zcela jednoznačné doklady chybějí nebo jejich síla není dostatečná. „Doporučení“ („recommendations“) budou v textu zvýrazněna tučnou kurzivou, ve všech ostatních případech se jedná o „practice points“.
ANCA asociované vaskulitidy (AAV):
KDIGO 2024 – vybrané body (upraveno podle citace 5, zkráceno):
- V případě klinických projevů kompatibilních s vaskulitidou malých cév v kombinaci s pozitivitou ANCA protilátek namířených proti proteináze 3 (PR3‑ANCA) nebo myeloperoxidáze (MPO‑ANCA) by čekání na provedení nebo výsledek biopsie ledvin nemělo zdržet zahájení imunosupresivní terapie, zejména u pacientů, kteří se rychle zhoršují.
- Pacienti s AAV by měli být léčeni v centrech s dostatečnými zkušenostmi s péčí o tato onemocnění.
- Perzistující pozitivita ANCA protilátek, vzestup hodnoty ANCA či změna z negativity na pozitivitu ANCA mohou předpovídat budoucí relaps a nálezy by měly být zváženy při rozhodování o terapii onemocnění.
- Doporučujeme, aby jako iniciální terapie nově diagnostikované AAV byly použity kortikosteroidy v kombinaci s rituximabem nebo cyklofosfamidem.
- U pacientů s výrazně sníženou nebo rychle klesající glomerulární filtrací (S‑kreatinin > 354 µmol/l) jsou pouze omezená data podporující rituximab a kortikosteroidy. Zvážit v těchto případech lze jak cyklofosfamid a kortikosteroidy, tak kombinaci rituximabu s cyklofosfamidem.
- Rituximab může být preferován např. u dětí a adolescentů, premenopauzálních žen a mužů v riziku gonadotoxicity cyklofosfamidu, křehkých starších pacientů, relabujícího onemocnění, PR3‑ANCA asociované choroby. Cyklofosfamid může být preferován v případě nedostupnosti rituximabu, u závažné glomerulonefritidy (S‑kreatinin > 354 µmol/l) – kde ale může být zvážena kombinace dvou pulsů cyklofosfamidu a rituximabu.
- U pacientů, kteří zůstávají na dialýze a nemají extrarenální projevy onemocnění, ukončete imunosupresivní terapii po třech měsících.
- Doporučena je „redukovaná“ dávka kortikosteroidů podle studie PEXIVAS9 se zahájením podávání prednisonu ve zvyklé dávce 1 mg/kg/den, ale s rychlou detrakcí na přibližně polovinu vstupní dávky již v druhém týdnu.
- Avacopan může být využit jako alternativa ke kortikosteroidům. Největší benefit avacopanu může být očekáván u pacientů se zvýšeným rizikem toxicity kortikosteroidů a u pacientů s nižší glomerulární filtrací, kde může dojít k vyššímu vzestupu glomerulární filtrace po léčbě.
- Zvažte plazmaferézy u pacientů s koncentrací S‑kreatininu > 300 µmol/l u těch, kteří vyžadují dialýzu nebo mají rychle stoupající hodnotu S‑kreatininu, nebo u pacientů s difuzním alveolárním krvácením, kteří mají hypoxemii.
- Přidejte plazmaferézy u pacientů, kteří mají overlap AAV a anti‑GBM (glomerulární bazální membrána) choroby.
- Po navození remise doporučujeme udržovací terapii buď rituximabem, nebo azathioprinem a nízkodávkovanými kortikosteroidy.
- Po indukční terapii rituximabem by většina pacientů měla dostat udržovací terapii.
- Optimální délka udržovací imunosupresivní terapie je mezi 18 měsíci a čtyřmi roky po navození remise.
- Při zvažování vysazení udržovací imunosuprese by mělo být posouzeno riziko relapsu a pacienti by měli být informováni o nutnosti okamžité kontroly, pokud se navrátí symptomy.
- Zvažte mykofenolát mofetil nebo methotrexát jako udržovací terapii pro pacienty netolerující azathioprin. Methotrexát by neměl být používán při glomerulární filtraci < 60 ml/min/1,73 m2.
- Rituximab může být preferován např. u relabujícího onemocnění, PR3‑ANCA choroby či křehkých starších pacientů. Naopak azathioprin může být preferován při nízké vstupní koncentraci imunoglobulinu G (IgG) (pod 3 g/l) či omezené dostupnosti rituximabu.
- Pacientům s relapsem by měla být podána znovu indukční terapie, optimálně rituximab.
- Refrakterní onemocnění může být léčeno navýšením dávky kortikosteroidů, přidáním rituximabu k cyklofosfamidu nebo obráceně. Zvážena může být plazmaferéza.
- Oddalte transplantaci do doby trvání klinické remise po aspoň šest měsíců. Perzistující pozitivita ANCA by neměla zdržet transplantaci.
Komentář
V porovnání s verzí doporučení KDIGO pro AAV z roku 20212 je hlavní změnou v současném doporučeném terapeutickém algoritmu přidání avacopanu, inhibitoru receptoru C5a jako alternativy k terapii kortikosteroidy, a ještě větší důraz je kladen na snížení a rychlejší redukci dávky kortikosteroidů (KS).6 Doporučení se tak ve svém hlavním vyznění stran terapie více přiblížila nedávno publikovaným evropským revmatologickým doporučením,10 která si ale pochopitelně více všímají i extrarenálních projevů onemocnění. Spíše posíleno je také postavení plazmaferéz, které mohou být dle doporučení KDIGO 2024 zváženy již při koncentraci S‑kreatininu vyšší než 300 µmol/l nebo u pacientů s krvácením do plic a přítomnou hypoxemií.
Specifikem závažného postižení ledvin, zejména s vyšší koncentrací S‑kreatininu, zůstává obava z využití samotného rituximabu (RTX) s KS z důvodu jeho možného pomalejšího nástupu účinku a také proto, že tento způsob nebyl u závažné glomerulonefritidy přímo testován v randomizovaných studiích. Kromě možnosti využít cyklofosfamid (CYC) a KS guidelines KDIGO 2024 oficiálně doporučují rovněž kombinaci RTX + dva pulsy CYC + redukovaná dávka KS, což představuje léčbu, která se stává u závažné ANCA asociované glomerulonefritidy stále populárnější.
Diskusi o využití a přesné indikaci plazmaferéz v léčbě AAV spustily výsledky studie PEXIVAS,9 v níž u pacientů se závažnou AAV přidání plazmaferézy ke standardní terapii nemělo v porovnání s pacienty léčenými bez plazmaferézy vliv na výskyt sdruženého cílového parametru, kterým bylo úmrtí nebo selhání ledvin. Někteří odborníci následně plazmaferézy až úplně odmítli,11 zatímco jiní byli ve formulacích opatrnější a stále je spíše obhajovali.12 Důležitá pak byla publikace výsledků metaanalýzy všech studií, které se otázkou plazmaferézy u AAV zabývaly, se závěrem, že plazmaferézy u AAV zřejmě opravdu nemají vliv na celkovou mortalitu, ale snižují výskyt selhání ledvin ve 12 měsících při současném zvýšení rizika závažných infekcí.13 Dnes je zřejmé, že při zvažování indikace k plazmaferézám u AAV je třeba postupovat individuálně, ale dle KDIGO 2024 své místo u tohoto onemocnění mají nadále, a to nejen u pacientů s těžkým nebo rychle progredujícím postižením ledvin, ale i u těch se závažnějším krvácením do plic, a nadále pochopitelně u všech, kteří mají zároveň pozitivitu anti‑GBM protilátek.
Účinnost a bezpečnost redukované dávky KS (začínající na zvyklé dávce prednisonu 1 mg/kg/den, ale rychle klesající na přibližně polovinu dávky hned od druhého týdne) byly ověřeny ve studii PEXIVAS9 a byly publikovány již v doporučeních z roku 2021. Ve studii PEXIVAS nesnížila tato redukce dávky KS celkovou účinnost, ale snížen byl výskyt závažných infekcí. Nově jsou dostupná i data z asijské studie LoVAS, v níž byli pacienti s (převážně MPO‑) ANCA asociovanou vaskulitidou randomizováni buď k redukované dávce (0,5 mg/kg/den), nebo k vysoké dávce KS (1 mg/kg/den) podávané vždy spolu s rituximabem. Výskyt relapsů se mezi skupinami nelišil, ale pacienti s nízkou dávkou KS měli významně nižší výskyt závažných nežádoucích účinků a infekcí14 a přes omezenou aplikovatelnost výsledků na PR3‑ANCA asociovanou vaskulitidu data podpořila předchozí nálezy ze studie PEXIVAS.
Původně opakované dogma o pauciimunitním charakteru ANCA asociované glomerulonefritidy a z něj vyplývající neúčasti komplementu v její patogenezi bylo zpochybněno v roce 2009,15 kdy se objevily práce prokazující nepochybný podíl receptoru pro C5a na patogenetických mechanismech u ANCA asociované glomerulonefritidy. Jen s malým zpožděním následovaly úspěšné experimentální modely16 a později i klinické studie s inhibitorem receptoru C5a, který dostal jméno avacopan. U AAV byl tento přípravek testován ve dvou studiích fáze 217,18 a v jedné studii fáze 3,19 na jejichž podkladě byl schválen americkými i evropskými regulačními úřady pro využití u AAV. Ukázalo se, že avacopan může při zachování přinejmenším stejné účinnosti v léčbě AAV zcela nahradit kortikosteroidy. Největší výhodu lze hledat u pacientů v nejvyšším riziku toxicity kortikosteroidů (obézní pacienti, pacienti s diabetes mellitus, osteoporózou, s dřívější expozicí vysokým dávkám KS apod.). Kromě kortikosteroid‑šetřícího efektu se ukázalo, že avacopan může mít i lepší vliv na obnovu renální funkce u pacientů se vstupně významnou sníženou glomerulární filtrací,20 a právě tito pacienti tedy mohou patřit mezi vhodné adepty pro terapii avacopanem. V době tvorby tohoto textu (květen 2024) není avacopan zatím stále na českém trhu dostupný, ale snad se brzy i pro naše pacienty tyto možnosti otevřou.
Přes velké pokroky, které byly v terapii ANCA asociované glomerulonefritidy učiněny v posledních letech, se stále jedná o závažné onemocnění se zvýšenou mortalitou i morbiditou, kde zůstává otevřený prostor pro nové studie. Při interpretaci dat z randomizovaných studií je vždy třeba mít na paměti, že nejtěžší pacienti do studií nebývají zařazeni, efekt se může po přechodném zlepšení vytratit nebo se může až s odstupem projevit dlouhodobá toxicita. Velmi důležitá tak budou data z reálného života či data z dlouhodobých sledování. I novější léky včetně biologické terapie mají své specifické nežádoucí účinky (např. riziko permanentní hypogamaglobulinemie po rituximabu) a každou volbu terapeutického postupu je nutno individuálně zvažovat. V neposlední řadě nám stále chybějí dostatečně spolehlivé, ideálně neinvazivní biomarkery, které by nám napomáhaly včas detektovat relaps nebo vybrat tu správnou terapii pro každého pacienta.
Lupusová nefritida (LN)
KDIGO 2024 – vybrané body (upraveno podle citace 7, zkráceno)
- Postižení ledvin u pacientů se systémovým lupus erythematodes (SLE) lze diagnostikovat pomocí renální biopsie, kterou je doporučeno zvážit v případě proteinurie ≥ 500 mg/den (protein/kreatinin v moči ≥ 50 mg/mmol) ± abnormálního nálezu v močovém sedimentu a/nebo snížené nebo klesající glomerulární filtrace bez jiné známé příčiny.
- Doporučujeme, aby pacienti se SLE, včetně těch s lupusovou nefritidou (LN), byli léčeni hydroxychlorochinem (HCQ), pokud není kontraindikován.
- U všech pacientů by měla být zvážena podpůrná terapie a opatření ke snížení výskytu komplikací onemocnění i jeho terapie, např. ovlivnění kardiovaskulárního rizika; renoprotektivní terapie; screening (virových) infekcí, vakcinace, popř. profylaxe; prevence a terapie osteoporózy; snížení expozice UV záření; screening malignit apod.
- V případě nízké proteinurie u LN třídy I a II se imunosupresivní terapie řídí extrarenálním postižením. Kortikosteroidy nebo kombinovanou imunosupresi může vyžadovat LN I a II s nefrotickým syndromem.
- Doporučujeme, aby pacienti s aktivní LN třídy III nebo IV (±V) byli vstupně léčeni kortikosteroidy a buď: a) analogy kyseliny mykofenolové (MPAA), nebo b) nízkodávkovaným cyklofosfamidem (LD‑CYC), nebo c) belimumabem spolu s MPAA nebo s LD‑CYC, nebo d) MPAA a inhibitory kalcineurinu (CNI), pokud není glomerulární filtrace snížena ≤ 45 ml/min/1,73 m2.
- Po krátké sérii pulsů methylprednisolonu může být v indukční léčbě LN zvážena redukovaná dávka kortikosteroidů, pokud se renální i extrarenální projevy SLE zlepšují.
- Intravenózní CYC může být využit u pacientů, kde jsou obavy, zda bude pravidelně užívána perorální medikace. MPAA jsou preferovanou možností u pacientů s vysokým rizikem infertility (např. u pacientů s předchozí expozicí CYC). Belimumab s kortikosteroidy a MPAA nebo LD‑CYC může být zvolen u pacientů s opakovanými relapsy. Kombinace s CNI (voklosporin, takrolimus, cyklosporin) může být doporučena zejména u pacientů se zachovanou renální funkcí a proteinurií v nefrotickém rozmezí.
- Rituximab může být zvážen u pacientů s trvající aktivitou onemocnění nebo s nedostatečnou odpovědí na standardní terapii.
- Doporučujeme, aby po dokončení indukční terapie byla u LN třídy III a IV zahájena udržovací terapie MPAA.
- Alternativou k MPAA pro pacienty, kteří je netolerují, nemají je dostupné nebo plánují těhotenství, je azathioprin.
- Kortikosteroidy by měly být sníženy na nejnižší možnou dávku, pokud nejsou nutné pro extrarenální projevy SLE. Vysazení KS může být zváženo po ≥ 12 měsících kompletní renální odpovědi.
- Celková délka imunosupresivní terapie proliferativní LN by měla být ≥ 36 měsíců.
- Pacienti léčení belimumabem nebo CNI (v kombinaci s KS a MPAA nebo LD‑CYC) mohou i v udržovací fázi pokračovat v této léčbě.
- Pacienti s LN třídy V a nízkou až střední proteinurií by měli být léčeni blokátory renin‑angiotenzinového systému (RAS), HCQ a imunosupresivní terapií podle extrarenálních projevů. Pacienti s nefrotickou proteinurií by měli být léčeni blokátory RAS, HCQ a kombinovanou imunosupresivní terapií KS + např. MPAA, CYC, CNI, rituximabem nebo azathioprinem.
- Kompletní odpověď je definována jako dosažení proteinurie < 0,5 g/den a aspoň stabilizace renální funkce během 6–12 měsíců od zahájení terapie. Parciální odpověď je definována jako pokles proteinurie o aspoň 50 % a zároveň pod 3 g/den a stabilizace renální funkce během šesti až dvanácti měsíců od zahájení terapie.
- V případě neuspokojivé odpovědi na terapii se doporučuje ověřit compliance, popř. změřit koncentrace léčiv, zvážit rebiopsii, zvážit přechod na jinou alternativu indukční terapie, u refrakterních pacientů lze zvážit přidání rituximabu nebo prodloužení terapie i.v. CYC.
- Po dosažení kompletní nebo parciální odpovědi by relaps LN měl být léčen stejným postupem jako na počátku nebo jinou alternativou z doporučených možností.
- Těhotenství se doporučuje až po ≥ 6 měsících neaktivní LN. Během těhotenství by se mělo pokračovat v léčbě HCQ a do 16. týdne by mělo být zahájeno podávání kyseliny acetylsalicylové. Za bezpečné v těhotenství se dále považují kortikosteroidy, azathioprin, takrolimus a cyklosporin.
- Pacienti s LN, kteří dospějí k nutnosti náhrady funkce ledvin, mohou být léčeni hemodialýzou, peritoneální dialýzou nebo transplantací. Transplantace je preferována před dlouhodobou dialýzou.
Komentář
Zásadní změnou proti doporučením pro léčbu LN z roku 20212 je v KDIGO 2024 vyjmenování kombinované terapie s belimumabem a kombinované terapie s inhibitory kalcineurinu (včetně voklosporinu) mezi standardními možnostmi vstupní terapie proliferativní LN (kromě již dříve zmiňovaných MPAA a cyklofosfamidu). Obě možnosti byly naznačeny již v předchozí verzi KDIGO, ale oficiální schválení regulatorními úřady následovalo až po jejich publikaci, a proto byla právě tato kapitola KDIGO revidována jako první. Jinak byla ale doporučení hodně ponechána v původním znění s tím, že pokud pacient využije některou z trojkombinačních možností terapie, je v ní možno pokračovat dlouhodoběji, i v době tzv. udržovací fáze terapie, na jejímž počátku mnoho pacientů s LN ještě nedosáhlo dostatečné odpovědi na terapii (efekt se i dle doporučení hodnotí až po šesti až dvanácti měsících).
Na českém trhu je t. č. (květen 2024) z novějších léčiv dostupný pouze belimumab, ale dostupnost voklosporinu se očekává v nebližších týdnech. Samozřejmě jsou ale obě tyto terapie nákladnější než standardní volby CYC i MPAA, a logicky se tak nabízí otázka, zda vůbec, popř. pro koho by tato terapie měla být zvážena již jako první volba, neboť náklady na terapii nelze v reálném životě opomenout. Hlavní problém v reálném životě pak nespočívá ani tak v nízké celkové efektivitě terapie MPAA s KS nebo CYC s KS (i když stoprocentní určitě ani jedna není), ale v tom, že nelze dopředu identifikovat pacienty, kteří odpovědí málo nebo vůbec, a u nichž by proto byla terapie v kombinaci s některým z novějších léčiv nejpřínosnější.
Belimumab je monoklonální protilátka proti faktoru stimulujícímu B lymfocyty (BAFF), která moduluje účinek B lymfocytů. Jako přídatná terapie ke standardní léčbě byla testována a následně schválena pro léčbu SLE21 a později i pro léčbu LN.22 Má velmi dobrý efekt na extrarenální projevy SLE a zřejmě snižuje frekvenci relapsů LN.8 Co se týče renální indikace, účinek belimumabu byl ve studii vyšší u pacientů s proteinurií nižší než 3 g/den a u pacientů se současnou terapií MPAA.22 Post hoc analýzy studie BLISS‑LN s belimumabem u LN také ukázaly, že belimumab může proti standardní terapii snižovat rychlost poklesu glomerulární filtrace,23 a mohl by tedy být využit právě u pacientů s již sníženou renální funkcí.8
Voklosporin je inhibitor kalcineurinu (CNI) novější generace, který byl (v kombinaci s MPAA a KS) testován a následně schválen v léčbě LN.24,25 CNI je obecně výhodné využít zejména u pacientů s LN se zachovanou renální funkcí, kde dominuje proteinurie a v biopsii není příliš vyjádřena chronicita (sklerotizace, fibróza).8 Koncept kombinace CNI (konkrétně takrolimu) a MPAA byl ale využit již dříve úspěšně zejména asijskými autory,26 a není tedy pro voklosporin jedinečný. Autoři studie s voklosporinem zdůrazňují, že jeho výhodou je, že není nutné monitorovat koncentrace léčiva,24 ale přesné místo voklosporinu v léčbě LN v reálném životě (zejména v porovnání s ostatními CNI) asi ukáže až budoucnost.
Po mnoha letech vesměs neúspěšných klinických studií u LN, které nenaplnily své primární cíle, je povzbudivé, že se tyto problémy (které asi mnohdy souvisely spíše s uspořádáním studií a heterogenním charakterem léčené populace) podařilo překonat a naše terapeutické možnosti se v posledních letech přece jen rozšířily. Snad ještě více než u AAV ale zůstává u LN část pacientů, u kterých se dlouhodobě nedaří dosáhnout žádoucí odpovědi, situace je navíc mnohdy komplikována extrarenálními projevy, a pacienti se SLE jsou tak často vystaveni prakticky trvalé imunosupresivní terapii s mnoha nežádoucími účinky a snížením kvality života. Stejně jako u AAV také velmi postrádáme více biomarkerů, které by nám napomohly uzpůsobit terapii pro jednotlivé pacienty a individualizovat tak naše léčebné postupy.
Literatura
- Kidney Disease: Improving Global Outcomes (KDIGO). Dostupné online z https://kdigo.org/. Navštíveno: 3. 6. 2024.
- Kidney Disease: Improving Global Outcomes (KDIGO) Glomerular Diseases Work Group. KDIGO 2021 Clinical Practice Guideline for the Management of Glomerular Diseases. Kidney Int 2021;100(4S):S1–S276.
- Rovin BH, Adler SG, Barratt J, et al. Executive summary of the KDIGO 2021 Guideline for the Management of Glomerular Diseases. Kidney Int 2021;100:753–779.
- Hrušková Z, Tesař V. Nová doporučení KDIGO pro léčbu glomerulárních onemocnění. Postgrad Nefrol 2021;19(4):3–7.
- Kidney Disease: Improving Global Outcomes (KDIGO) ANCA Vasculitis Work Group. KDIGO 2024 Clinical Practice Guideline for the Management of Antineutrophil Cytoplasmic Antibody (ANCA)‑Associated Vasculitis. Kidney Int 2024;105(3S):S71–S116. Erratum in: Kidney Int 2024 May 8; PMID: 38388102.
- Floege J, Jayne DRW, Sanders JF, et al. Executive summary of the KDIGO 2024 Clinical Practice Guideline for the Management of ANCA‑Associated Vasculitis. Kidney Int 2024;105:447–449. Erratum in: Kidney Int 2024 May 8; PMID: 38388147.
- Kidney Disease: Improving Global Outcomes (KDIGO) Lupus Nephritis Work Group. KDIGO 2024 Clinical Practice Guideline for the management of LUPUS NEPHRITIS. Kidney Int 2024;105(1S):S1–S69.
- Rovin BH, Ayoub IM, Chan TM, et al. Executive summary of the KDIGO 2024 Clinical Practice Guideline for the Management of Lupus Nephritis. Kidney Int 2024;105:31–34.
- Walsh M, Merkel PA, Peh CA, et al.; PEXIVAS Investigators. Plasma Exchange and Glucocorticoids in Severe ANCA‑Associated Vasculitis. N Engl J Med 2020;382:622–631.
- Hellmich B, Sanchez‑Alamo B, Schirmer JH, et al. EULAR recommendations for the management of ANCA‑associated vasculitis: 2022 update. Ann Rheum Dis 2024;83:30–47.
- Specks U, Fussner LA, Cartin‑Ceba R, et al. Plasma exchange for the management of ANCA‑associated vasculitis: the con position. Nephrol Dial Transplant 2021;36:231–236.
- Kronbichler A, Shin JI, Wang CS, et al. Plasma exchange in ANCA‑associated vasculitis: the pro position. Nephrol Dial Transplant 2021;36:227–231.
- Walsh M, Collister D, Zeng L, et al. Plasma exchange and glucocorticoid dosing for patients with ANCA‑associated vasculitis BMJ Rapid Recommendations Group. The effects of plasma exchange in patients with ANCA‑associated vasculitis: an updated systematic review and meta‑analysis. BMJ 2022;376:e064604.
- Furuta S, Nakagomi D, Kobayashi Y, et al.; LoVAS collaborators. Reduced‑dose versus high‑dose glucocorticoids added to rituximab on remission induction in ANCA‑associated vasculitis: predefined 2‑year follow‑up study. Ann Rheum Dis 2024;83:96–102.
- Schreiber A, Xiao H, Jennette JC, et al. C5a receptor mediates neutrophil activation and ANCA‑induced glomerulonephritis. J Am Soc Nephrol 2009;20:289–298.
- Xiao H, Dairaghi DJ, Powers JP, et al. C5a receptor (CD88) blockade protects against MPO‑ANCA GN. J Am Soc Nephrol 2014;25:225–231.
- Jayne DRW, Bruchfeld AN, Harper L, et al.; CLEAR Study Group. Randomized Trial of C5a Receptor Inhibitor Avacopan in ANCA‑Associated Vasculitis. J Am Soc Nephrol 2017;28:2756–2767.
- Merkel PA, Niles J, Jimenez R, et al; CLASSIC Investigators. Adjunctive Treatment With Avacopan, an Oral C5a Receptor Inhibitor, in Patients With Antineutrophil Cytoplasmic Antibody‑Associated Vasculitis. ACR Open Rheumatol 2020;2:662–671.
- Jayne DRW, Merkel PA, Schall TJ, Bekker P; ADVOCATE Study Group. Avacopan for the Treatment of ANCA‑Associated Vasculitis. N Engl J Med 2021;384:599–609.
- Cortazar FB, Niles JL, Jayne DRW, ADVOCATE Study Group. Renal Recovery for Patients with ANCA‑Associated Vasculitis and Low eGFR in the ADVOCATE Trial of Avacopan. Kidney Int Rep 2023;8:860–870.
- Navarra SV, Guzmán RM, Gallacher AE, et al; BLISS‑52 Study Group. Efficacy and safety of belimumab in patients with active systemic lupus erythematosus: a randomised, placebo‑controlled, phase 3 trial. Lancet 2011;377:721–731.
- Furie R, Rovin BH, Houssiau F, et al. Two‑Year, Randomized, Controlled Trial of Belimumab in Lupus Nephritis. N Engl J Med 2020;383:1117–1128.
- Rovin BH, Furie R, Teng YKO, et al. A secondary analysis of the Belimumab International Study in Lupus Nephritis trial examined effects of belimumab on kidney outcomes and preservation of kidney function in patients with lupus nephritis. Kidney Int 2022;101:403–413.
- Rovin BH, Solomons N, Pendergraft WF 3rd, et al; AURA‑LV Study Group. A randomized, controlled double‑blind study comparing the efficacy and safety of dose‑ranging voclosporin with placebo in achieving remission in patients with active lupus nephritis. Kidney Int 2019;95:219–231.
- Rovin BH, Teng YKO, Ginzler EM, et al. Efficacy and safety of voclosporin versus placebo for lupus nephritis (AURORA 1): a double‑blind, randomised, multicentre, placebo‑controlled, phase 3 trial. Lancet 2021;397:2070–2080.
- Liu Z, Zhang H, Liu Z, et al. Multitarget therapy for induction treatment of lupus nephritis: a randomized trial. Ann Intern Med 2015;162:18–26.
- Kategorie: Přehledové články
- Klíčová slova: avacopan; belimumab; biopsie; cyklofosfamid; imunosupresivní léčba; kortikosteroidy; mykofenolát mofetil; voklosporin