Bezpečnost ambulantních protokolárních biopsií transplantované ledviny

Protokolární biopsie prováděné v pravidelných intervalech po transplantaci ledviny bez ohledu na úroveň funkce štěpu jsou. v posledních pěti letech široce používanou. metodou. ve většině větších transplantačních centrech. Původně byl jejich význam především vědecko-výzkumný. Pomocí protokolárních biopsií bylo prokázáno, že výskyt klinicky nepoznatelných akutních rejekcí je poměrně vysoký v prvnícb třech měsících po transplantací ledviny. Rovněž bylo prokázáno, že chronická transplantační nefropatie je přítomna ve většíně štěpů již po 12 měsících po transplantaci bez ohledu na to, jaká je úroveň funkce štěpu. Schwarzová et al. publikovala na jaře tohoto roku. v Kídney International práci zabývající se právě odhalováním chronické transplantační nefropatie v protokolámích biopsiích a s touto prací byli čtenáři Postgraduální nefrologie také seznámeni v předchozích číslech. Tato komentovaná práce publikovaná v prestižním americkém časopise je překvapivě první prospektivní prací, která sledovala bezpečnost protokolárních biopsií. Je dobře dokumentována a její význam spočívá především v tom, že biopsie byly prováděny ambulantně, a přitom s minimem komplikací. Tato práce tak může být podkladem pro změnu přístupu k biopsiím transplantovaných ledvin. Dosavadní systém úhrady zdravotní péče v naší zemi však nedává naději, že by pro nemocnici bylo ekonomicky výhodné zavést ambulantní biopsie transplantovaných ledvin.

V České republice byly protokolární biopsie používány k vědecko-výzkumným účelům od konce minulého milénia, a to v Olomouci (doc. Zadražil, dr. Krejčí a v Praze v IKEM (doc. Matl, dr. Viklický, dr. Lácha) (Matl et al., 2004; Viklický et al., 2003; Zadražil et al., 2003). Naše zkušenosti s protokolárními biopsiemi jsou v současné době tedy více než pětileté. Nejdříve jsme tyto biopsie prováděli 12 měsíců po transplantaci s cílem objasnit výskyt chronické transplantační nefropatie. Naše výsledky byly téměř identické s hojně citovanou prací Nankivella et al. (2003) a ukázaly, že je přítomna ve většině biopsií. Je tedy nezbytné provádět protokolární biopsie daleko dříve, a to s cílem odbalit skryté subklinické rejekce. Většina center se shoduje v tom, že kritickým obdobím, kdy končí tzv. adaptační období po transplantaci, je třetí měsíc. To je doba, kdy je navíc možno odhalit kromě subklinických rejekcí i počínající známky nefrotoxicity. Protokolární biopsie tak mají nyní i jasně klinický význam. Umožní změnu imunosupresivní strategie podle individuálních potřeb každého nemocného.je to tedy další krok k tolik potřebné individualizaci imunosuprese s cílem minimalizovat její nežádoucí účinky.

Protokolární biopsie mohou být rovněž (a již jsou) využívány v nových prospektivních klinických studiích . Morfologie štěpu či výsledky molekulárně biologických vyšetření se totiž nyní s úspěchem používají jako nové sledované ukazatele. je tomu tak proto, že již nelze reálně očekávat významné rozdíly v donedávna tradičních parametrech: funkci štěpu a výskytu akutních rejekcí, jejichž četnost je nyní nízká.